Po vzoru Karla IV. a jeho hladové zdi totiž magistrát nechal zbudovat nové stanice metra, aby ještě o něco snížil nejnižší nezaměstnanost v republice. Pražští radní se ovšem nespokojili jen s krátkodobým zaměstnáním dělníků a projektantů a dovedli myšlenku oblíbeného panovníka ještě dál. Zcela nezištně obětovali značnou sumu (hladové metro spolklo přes 20 miliard korun) na projekt, díky němuž se podařilo vytvořit i pár stálých pracovních pozic. Například na Bořislavce se uživí několik metařů starajících se o mokré, popřípadě zasněžené schody. Možná by se mohli najmout i nosiči deštníků, kteří by chránili cestující před nepříjemnými srážkami v místech, kde by je normálně chránila střecha. Absence eskalátorů na Nádraží Veleslavín zase donutila pražské letiště najímat portýry, což přeneslo možnost přivýdělku formou brigády chudým studentům. Myšlenka jistě chvályhodná, jen se nebát ji prosadit ve větším měřítku. Naštěstí nás v blízké budoucnosti čeká stavba nové trasy D a s ní určitě i další rozšíření pracovních míst. Napadá mě vypustit u vchodu do metra označovače jízdenek a na každou stanici nasadit komando s průvodcovskými kleštičkami. Bezpečností kamery lze nahradit bystrými jedinci s fotogenickou pamětí, manuální otevírání dveří by zase mohlo oživit metro o profesionální dveřníky ve fracích, kteří by jistě barbarskou hromadnou dopravu pozvedli na vyšší úroveň. Na co vlastně plýtvat elektřinou, když by k manuálnímu pohonu vlakových souprav byly jistě potřeba stovky lidí na plný úvazek?
Blog | Tomáš Havlík
Hladové metro
Zdá se, že nikdo nepochopil pravý účel rozšíření zelené linky metra. Lidé si jím z nepochopitelných důvodů chtěli zjednodušit a zkrátit cestování po Praze a diví se, že řešení nových stanic jim to spíše komplikuje. Kvůli svému egoismu, s nímž se dožadují lepšího spojení na letiště či dokonce do nemocnice, si však nevšimli vyššího poslání celého projektu.